Operace Divoká Markéta (článek z RC revue) - 23.06.2007

Jarda "Jerry" Foršt

RC Stíhač

V pátek večer silně pršelo. Přívalové deště zaplavovaly nejrůznější místa v republice a pořádání soutěže Divoká Markéta na Miskovickém letišti bylo silně ohroženo. Předpověď na sobotu však byla docela optimistická (pouze přeháňky) a sobotní ráno skutečně ukázalo napůl vymetenou oblohu, sem tam sluníčko, ale také silný nárazový vítr. Přesto bylo Miskovické letiště připraveno hostit druhou pohárovou soutěž ESA – Divokou Markétu.

Na Divoké Markétě se sešli borci známí již z předchozích kol a z loňského roku. Většina měla osvědčené stroje, nicméně někteří nezaháleli a předvedli stroje nové. Tereza Forštová pilotovala krásné nové Zero, Pavel Dvořák vytáhl zcela nový Do335, dokonce i s malým, stříďáčkem na ocasu (podle originálu), který ovšem vozil zatím jen jako zátěž. Hodně strojů startovního pole prozrazovalo, že jsou zhotoveny z výřezů Libor Pechana, jednoho zakladatelů ESA, jehož modely jsou vždy krásné a létavé. Celkově však bojové stroje nijak nevybočovaly z trendu loňského roku – většinou plochý, občas prostorový trup z EPP, střídavý motor, lehká serva a regulátor, tříčlánek Lipol o kapacitě cca 1300mAh. Éro má kolem 340 g a o secích rozhodují šikovné ruce a přesné oko.

Foukalo zleva zezadu od bezpečnostní linie, což komplikovalo start zadními zástřihy větru. Výkon malých střídavých motorů je však v porovnání s hmotností modelů více než dostatečný a tak se startovalo bez problémů. Je to rozdíl oproti „velkému“ aircombartu ACES – vzpomínám, že každý start v takovém počasí by byl sázkou do loterie.

Bojové lety byly poznamenány, jak již bylo řečeno, ostrým větrem, který foukal šikmo zezadu a snášel boj mimo hlavní prostor. Na pravé straně bezpečnostní linie se tudíž hromadili piloti, kteří do sebe šťouchali anténami a zároveň odráželi slovní útoky typů „tý volééé poďte doleva a blíž“ od pilotů z opačného okraje linie. Souboj pak vypadl tak, že zprava doleva se těžce probíjeli stíhači snažící se překonat protivítr a kolen nich vysokou rychlostí svištěli stroje letící opačným směrem, a snažící se sebou vzít stuhu protiletících. Model má totiž maximum 350 g a v silném větru není pilotáž žádná legrace. Přesto, nebo právě proto, nebylo tolik hávárií. Létalo se prostě opatrněji. Přesto havárie byly. Zero Terky Forštové se zřítilo do pole s čistě upáleným křídlem po střetu s D335 Pavla Dvořáka, Pavel Petrášek zničil svého Hellcata a já osobně jsem proved sklizeň hrachu v přízemním letu. Naštěstí – vteřiňák je prostě vteřiňák.

Během celé soutěže se velmi dobře vedlo Rudovi Kloučkovi, který se po prvním kole ujal vedení, následován Pavlem Dvořákem a Liborem Pechanem mladším. Ve druhém kole se do popředí krásným výkonem vyšvihl Vláďa Adamčík s Pavlem Petráškem v závěsu a technické potíže Pavla Dvořáka začaly signalizovat dramatický boj. Třetí kolo znamenalo pro mě osobně konec nadějí, protože vybité akumulátory se staly důvodem nouzového přistání za bezpečnostní linii a penalizace byla velmi citelná. Naopak oba Pavlové se bezchybnými souboji a třemi seky v kole ocitli opět na čelních místech pořadí.

Během základních kol se na západě začali sbírat obrovské a těžké mraky a tvořit tak monumentání pozadí k nadcházející finálové bitvě.Boj byl ostrý a nekompromisní. Pěti seky si v něm pojistil vítězství Pavel Dvořák, následovaný Rudou Kloučkem a Pavlem Petráškem. Krásné čtvrté místo vybojoval Vláďa Adamčík, pátý byl Honza Dyntar, šestý Milan Hudec a sedmý Libor Pechan ml.

Signál rozhodčího k ukončení kola přišel již do prvních kapek a poslední piloti balili nádobíčko ze startovní linie již v docela pěkném lijavci, po kterém přišla průtrž. To už jsme ale všichni seděli v klubovně v suchu a teple, hodnotili soutěž a bodové zisky. Sláva vítězů, čest poraženým. Divoká Markéta skončila. A pokud někdo chcete, postavte stroj a přijďte si zabojovat. Rádi vás uvidíme.

Poslední přidané modely