Podzimní cirkus - 28.10.2005

Jarda "Jerry" Foršt

RC Stíhač

V pokusu na navázání podzimní tradice kombaťáků (pamětníci jistě vzpomenou na boleslavský Poslední cirkus) se 28.10. konalo první testovací setkání vyznavačů elektrického kombatu na letišti u Čáslavi. Cílem nebylo udělat klasické závody, ale otestovat jednak stroje, jednak pravidla a jednak vyzkoušet, jaký vlastně ekombat bude. Rychlý, pomalý, strojeničící, nudný...

Počasí bylo nádherné. Přiznám se, že nepamatuji krásnější počasí na 28.10., snad jen úplně první Poslední cirkus a to je už nějaký pátek. Rozhodně jsme nelitovali, že jsme se na této trochu "tajné" misi dohodli. Na letišti se sešlo pět stíhačů: Franta Řezníček s jak jinak než LaGG 3, (který ovšem s Liborem zalétávali až na místě), Libor Pechan se svojí letkou tvořenou A6M Zero a Me 109, já se svým A6M Zero, Slávek  Pravec s Mig 3 a Bearcatem a nakonec nováček Franta (jehož příjmení mi uniklo) s Me 109 v barvách Udetova prototypu.

Jak jsem napsal, počasí bylo nádherné, kromě silného protivětru, který vanul přímo proti pilotní linni a vzbuzoval obavy, jestli naše lehké stroje nesfoukne z oblohy. Ale nestalo se tak. Bylo pro mě překvapením, že jsme létali a bojovali i za silného větru. Sice došlo několikrát k překročení bezpečnostní linie, ale bez napomenutí, či nuceného přistání.

A jak se létalo? Především o něco pomaleji a blíže než u klasického kombatu. Stuhy jsou dlouhé deset metrů, letadla jsou menší, je nutné jít níž a blíž. Pocit je stejný - vzduch je naplněn stuhami a letadly, které se snaží útočit jedno na druhé. Jen chybí charakteristický jekot spalovacích motorů - ekombat je doprovázen bzučením stříďáků vytočených na maximum. Jednotlivé modely jsou vyrovnanější - v pravidlech není dáno měřítko, ale maximální rozpětí a tak jsou modely výkonově srovnatelné. O to víc je třeba pilotního umění. Stuhy jsou z krepového papíru a je možné je seknout jak vrtulí tak křídlem, bez dodatečné úpravy náběžných hran (lepidla, smirkové papíry). Start je díky eletromotorům a jejich výkonu bezproblémový, vteřiny je možné získat jen rychlým během :-). O to lépe se dá taktizovat a sestřelovat stuhy již startovním hodem. Všichni bez výjimky zatím házeli svůj model podhmatem - je to rychlejší a jistější. Navíc střídavý motor má tah převyšující hmotnost modelu a tak odpadají spalovákové startovní nervy (jen nevím, jestli je to dobře nebo ne - ty napínavé starty u klasického kombatu jsou super)

Létali jsme tři kola - pak polovině pilotů došly baterky - takže finále se neletělo. V těchto třech kolech jsme nezanamenali žádnou havárii ve vzduchu (kill), jen dvě rány o zem.  Franta Řezníček jednou provedl mezipřistání, prostě se od země odrazil a letěl dál :-). Já měl smůlovatá přistání. Při prvním jsem ulomil celý čumák Zera i s motorem (oprava vteřiňákem), a při druhém jsem urazil přídavnou nádrž chránící servo křidélek. Oprava naštěstí taky na minutu. Takže ztráty na strojích žádné, zato stuh padlo požehnaně. Nejúspěšnější pilot měl šest seků, další dva pět seků a vlastně kromě  nováčky Franty sekal každý (nešlo o soutěž a tak neuvádím pořadí). Mě se povedl dokonce dvojsek - okradl jsem Mig 3 o jeho vlastní a ještě další stuhu, kterou nesl na křídle.

A pocity? Velká spokojenost. Sešli jsem se po létech zase na letiští, krásně jsme si zalétali, posekali stuhy a pokecali nad bábovkou, kterou donesla Františkova hodná paní. A hlavně - dohodli jsme se, že ve Znojmě uspořádáme regulérní soutěž  v ecombatu. Bude to na konci listopadu. Sledujte naše stránky - informace budou následovat.

Poslední přidané modely