Jarda

Rodeo over Modelcity - 26.11.2005





Jarda "Jerry" Foršt

RC Stíhač



Cesta do Znojma je dlouhá, ale docela příjemná. Zejména od té doby, co v Želetavě spravili silnici (kdo jezdil v uplynulých dvou letech do Chorvatska, ví o čem mluvím) jsme se v sobotu ráno ani nenadáli a vystupovali z vyhřátého auta na modelářském letišti Modelcity u Hlubokých Mašůvek. Naštěstí jsme vystupovali do vyhřáté hospody, která je nedílnou součástí letecko modelářského komplexu, kterých u nás rozhodně není mnoho.


Pavel Stein, aktivní aircombatový letec, vydupal za pomoci přátel modelářské letiště doslova z ničeho a stvořil místo, které je se svojí asfaltovou dráhou, rozlehlou restaurací a ubytovacími kapacitami v chatičkách skutečně jedinečné. A že se zde dá bydlet i v zimě dokazovali auta zaparkované v mezerách mezi chatkami a také rozespalí stíhači, co se přesunovali po krátké noci zpět do hospody.

Vylezl jsem z auta a s rozkoší nasál charakteristickou letištní atmosféru. Měl jsem pocit, jako když se vracím domů.

Někteří pravidelní čtenáři vzpomenou, jak jsem v roce 1999 zakládal aircombat v Čechách a pravidelně o tom přispíval do modelářských časopisů. Až do roku 2002 jsem byl aktivním aircombatovým stíhačem a současně prezidentem a národním kontaktem asociace ACES Czech Republic. Mezi největší moje úspěchy patřilo čtvrté místo v aircombatu z mistrovství Evropy ve Slovinsku 2001, třetí místo v národním poháru ACES 2001 a osmé místo na mistrovství světa v Žamberku 2002. Ale pak jsem byl nucen aktivní závodění a modelařinu vůbec opustit. Na konci léta 2002 v Žamberku jsem pustil kniply vysílače a dlouhé tři roky jsem je v ruce neměl. Až letos v létě. Vrátil jsem se na oblohu a se svým Me109 jsem si zalétal v Bitvě o Aero Vodochody. A byl jsem zpátky. A bylo to krásný.


Moje Zero a můj navigátor

Moje Zero a můj navigátor

Ale jak dál? Důvody, proč jsem se vzdal aktivního závodění aircombatu nepominuly zcela a tak jsem přemýšlel a nějaké "lehčí verzi", která by byla jednodušší a stejně krásná. A tak, když Libor Pechan na letišti ve Vodochodech ukázal svoje EPP Zero, bylo rozhodnuto.

Sešla se parta starých stíhacích vlků, aby zkusila zase něco nového. Libor Brbla Pechan (Pamatujte jeho letový styl? Druhý na mistrovství světa 2002, šampión národního poháru 2001 a vítěz mnoha soutěží) Franta Řezníček (talentovaný konstruktér a všeuměl; víte že většina dnešních laminátových strojů ze stavebnic jsou jeho dětmi?), Martin Macek Machura (stále aktivní a úspěšný pilot, například vicemistr z mistrovství světa ve Stadtsteinachu 2000), Slávek Pravec (nenápadný pilot od Čáslavi, neúnavný konstruktér vlastních strojů) a Jirka Fík Krapf, dobrý duše ze západních Čech z Kobra Fighters, taktéž stále aktivní pilot).


Pilotní briefing před prvním kolem. ještě nesněžilo
  a nebyla taková mlha.

Pilotní briefing před prvním kolem. ještě nesněžilo a nebyla taková mlha.

Sestavila se pravidla, zkonstruovali stroje a vznikly ESA Czech Republic (Electric Simply Aircombat) jako nová kategorie aircombatu, hlásící se k ACES a ke všemu soubojovému vůbec.

Soubojový stroj ESA je jednoduchý. Materiál EPP, ploché trupy dovoleny. Model musí být polomaketa skutečného stíhacího stroje nasazeného v boji v letech 1935 až 1945. Rozpětí stroje musí být v rozmezí hodnot 70 - 86 cm pro jednomotorový a 70 - 100 cm pro dvoumotorový typ. Pohon je nejčastěji střídavým elektromotorem, příkon musí být do 80W. Maximální kapacita baterií 1250 mAh na každý motor. Hmotnost se musí pohybovat od 200 do 380 g. Pravidlům vyhovují zatím všechny stavebnice Street figters od Freeair a některé od Flying Styro Kit. Za víceplošníky, vícemotoráky a prostorové trupy je bonifikace.

Pravidla souboje ESA jsou skoro stejná jako aircombatí ACES. Sedm minut na kolo, sedm strojů ve vzduchu. Boduje se sek, ochrana vlastní stuhy a letový čas. (Detailní pravidla naleznete na zde).

No a nyní jsem stál v mrazivém ránu a za mlhy na letišti u Znojma, v žaludku ten známý pocit očekávání a těšení se na létání a partu lidí, se kterými se rád setkávám.

Dál už to bylo všechno důvěrně známé. Pilotní briefing, dohoda s ACES, kteří nás nechali hostovat na jejich turnaji týmového souboje a mohla vypuknout soutěž do které se přihlásilo jedenáct elektrických strojů.


Scramble!

Scramble!

ESA má v názvu "simply", což znamená jednoduchý, ale není až tak jednoduchý. Již první kolo ukázalo, že souboje budou tuhé a páska zadarmo se prostě nedává nikde na světe. V prvním kole vystartovalo pět strojů, ale záhy byla obloha čistá. Moje Zero se po 35 sekundách střetlo s Rampovým Corsairem a šli jsme oba k zemi. On měl nalomený trup, já čumák a rozhozené ložisko v motoru. Kvášův Mig3 nedokázal uspokojivě odstartovat, Frantův Lagg 3 spadl na vadný krystal. A tak vzduch brázdil zatím jenom Libor Pechan starší se svým Ki84 pronásledovaný nakonec Kvášovým Migem, kterému se start nakonec povedl. První kolo prostě nebylo nijak slavné, ale ukázaly se výhody ESA kombatu. Havárii, po které bych klasický combatový stroj zametl smetáčkem, jsem opravil vteřinovým lepidlem za pár minut. A mohl jsem pokračovat. Bohužel jsem už nedokázal opravit zadírající se ložisko, což se mi nakonec vymstilo ve finále. Druhý heat prvního kola už byl souboj jak se patří a piloti začali získávat stuhy. Vynikal mezi nimi Libor Pechan mladší, který zřejmě zdědil talent po tátovi a my už jsme se začali těšit, že jeho tátu konečně někdo pořádně polétá.


Průlet Rampova Corsairu.

Průlet Rampova Corsairu.


Průlet Rudy Kloučka

Průlet Rudy Kloučka

Celé druhé kolo už byl také podařené, a sek zaznamenalo stále více pilotů. Zejména Martin Musiloek je na křídla svého Helcata doslova věšel (získal čtyři). Já jsem jej odlétal celé, i se seky, ale můj motor HCS vyluzoval zvuky, jako by byla malý spalovák, což nevěstilo nic dobrého.


Moje Zero po havárii.

Moje Zero po havárii.

Vzhledem k rychle se zhoršujícímu počasí, kdy modely pomalu mizely v mlze, bylo rozhodnuto zkrátit soutěž na dvě kola a finále, do kterého šlo sedm borců a všichni si souboj náležitě vychutnali. Někteří bohužel né celý. Například já jsem konečně zadřel motor a sedl v polovině času a mladý Libor Pechan také přistál díky technické závadě dřív, ale ostatní svedli souboj hodný stíhačů. A jak to nakonec dopadlo? Třetí místo si odnesl Ruda Klouček se čtyřmi seky, druhé místo obsadil Libor Pechan mladší s pěti seky a na první místo dosáhl a stál se prvním vítězem v první soutěží ESA s osmi seky na křídlech svého F4F Hellcat - nikdo jiný než skromný, nenápadný, skvěle létající úřadující mistr světa Martin Musiolek!

A sněžilo, ceny byly rozdány, výborný guláš byl sněden… Nezbylo než opustit útulné Model city (ještě jednou díky Pavlu Steinovi - jeho Modelcity se vážně moc často nevidí) a vyrazit na cestu domů. Vstříc sezóně 2006.

Ještě poznámka: Pokud vás ESA souboje zaujaly, sledujte www.aircombat.cz a přes zimu nazbrojte. Rád vás kohokoliv uvidím na soutěži.


Franta i se svým Lagg 3

Franta i se svým Lagg 3


Administrace Design 2006 (c) maestros.loopos