Stavba modelu ESA - 30.12.2007

Libor "Brbla" Pechan

RC stíhač

Protože se množí dotazy na konstrukci modelu pro kategorii ESA, pokusím se krátce popsat návrh a stavbu svých modelů. Moje modely mají stínový trup a jejich konstrukce je taková, aby bylo možné je zhotovit bez potřeby složitých přípravků.
Použitý materiál je EPP o měrné hmotnosti 20g/zpevněný uhlíkovými kulatinami 1 a 1,5 mm. Modely jsou lepeny pomocí řídkého vteřinového lepidla za pomocí aktivátoru a LA tmelem..

Návrh modelu :

Jako první si musíme opatřit třípohledový plánek skutečného letadla.

Při výběru typu stíhacího stroje upřednostňuji letouny, které mají malou štíhlost a dostatečnou plochu křídla. Dle pravidel ESA jsou povoleny odchylky do 20mm, podle toho lze upravit tvary modelu.Já většinou zvětším plochu VOP a SOP, popřípadě zvětším hloubku koncového profilu tak, aby jeho velikost nebyla menší než 100mm.Úpravy tvaru je potřebné dělat v takové míře, aby byly dodržen celkový vzhled modelu odpovídající předloze. Připravím si šablony obrysů trupu, VOP,SOP a konce křidla ve skutečné velikosti modelu. Šablony si připravím v PC a vytisknu na tiskárně. Na šabloně trupu vyznačím osu a polohu křídla , VOP a motoru. V této fázi je důležité ujasnit si jakým způsobem bude uchycen motor a podle toho navrhnout polohu motorové přepážky.

Použité vybavení :

RC vybavení a pohon pro model ESA je podřízen požadavku na co nejmenší cenu, rozměry a hmotnost. Není pravda, že pro modely Esa je nutné sub-mikro vybavení. Nejčastěji používané přijímače jsou Hitec HFS-05MS , Jeti Rex 4 MPD Jeti Rex 5 MPD nebo MZK Mikro6. Serva stačí jakékoliv s hmotností kolem 9g např. Dynam 8,4g, CM-1 Carson, AS-50 , SG 90, SG 50 nebo HS 55.
Regulátor opět stačí jakýkoliv schopný regulovat proudy do 18A např. Basic-18, Dynam 18 A, TMM easy12, TMM easy 18, Jeti eco12 , jeti eco 18. Regulátory s vyšším proudem skutečně nejsou potřeba, navíc výkonové součástky u regulátoru např. do 25A jsou zákonitě hmotnější a váha nabraná regulátorem pak může přebývat při celé stavbě (zeptejte se Jerryho, on o to něco ví :) ).
Nejčastěji používané motory jsou BM/BL 2408-21, CF 2822, CF 2812, PYTHON 60, PYTHON 80, MMG 22-10D a AXI 2208/26. Baterie jsou nejčastěji tříčlánky LiPo o kapacitě 1300-1350 mAh / 12-16C.

Pro příklad uvedu kombinace pohonu mých modelů :

Ještě poznámka u motorů CF je vhodné vyměnit původní vývody motoru za jiné z ohebnějšího vodiče a zafixovat jejich polohu u vinutí.

Vrtule používané na modelu je potřebné staticky vyvážit. Minimálně je vhodné z nich odstranit cenovky.

Vyříznutí polotovarů :

Křídlo řežu známým způsobem pomocí šablon odporovou pilou. Návody na sestavení této pily jsou běžně dostupné na internetu nebo v modelářských časopisech.

Na svých modelech používám tyto profily: kořenový NACA 2412 a koncový NACA 4412 s negativem 1,5 stupně.

Trup modelů je vyřezán s desky o tl. 25-30mm , VOP a SOP o tl. 8-10mm.Tvar trupu VOP a SOP vyznačím na připravené desky a vyřezávám pomocí el .pily. Je to ale možné udělat i ostrým nožem nebo lupínkovou pilou s jemnými zuby.
Hrany dílů jsou zabroušeny do kulata pomocí smirkového papíru . Rychlejší je zabrousit hrany pomocí upravené stolní brusky.
Závěsy pohyblivých dílů jsou tvořeny zeslabením materiálu v místě otáčení dílu .Zářezy na pohyblivých plochách dělám pomocí přípravku, ale lze je udělat i vhodně natvarovaným drátem v pistolové pájce pomocí ocelového pravítka. Také je možné provést to pomocí šablon přiložených na konce křídla a vyříznutí odporovou pilou.
Tloušťku materiálu v místě závěsu potom zmenším pomocí smirkového papíru na co nejmenší tak, aby díl ještě držel po hromadě. Aby nedošlo k odpadnutí dílu , přilepím pomocí Chemoprenu na horní stranu dílu v místě ohybu 15mm široký pásek středního Modelspanu nebo jiného podobného papíru.

Hrubé sesazení modelu

Jednotlivé díly zkusmo sestavím a doladím jejich spojvací díly. U většiny modelů mám výškové kormidlo ze dvou dílů, spojuji je pomocí hliníkového drátu o průměru 2mm (drát zakoupen jako přídavný materiál pro sváření).
Křídlo je slepeno dohromady a v místě největší tloušťky profilu je po celé délce vlepená uhlíková kulatina na horní straně o průměru 1,5mm a na spodní 1mm. Tato kulatina je v místě lomení křídla buď ohnuta nad zdrojem tepla a ohyb je poté prosycen vteřinovým lepidlem nebo rozdělena na dvě poloviny a spojena spojkou z ocelového drátu. Ta je přilepena a spoj je omotán nití.
Další výztuhu je vhodné udělat na zadní straně otvoru pro servo křidélek, křídlo se v tomto místě při nárazu trhá. Tato výztuha je z uhlíkové kulatiny 1,5mm nebo uhlíkového pásku 3x0,5 mm.
Trup je z obou stran vyztužen uhlíkovými kulatinami o průměru 1mm. Uhlíky jsou vtlačeny do proříznutého materiálu a zalepeny řídkým vteřinovým lepidlem. Při tomto lepení nepoužívám aktivátor aby lepidlo více zateklo do materiálu.
VOP není nutné u většiny modelů vyztužovat , když ano, postačí uhlíková kulatina 0,8-1 mm. Po slepení křídla a zalepení výztuh do trupu zalepím motorovou přepážku a na přední část trupu přilepím polotovar motorového krytu, který dobrousím do požadovaného tvaru.
Motorovou přepážku tvoří pásek letecké překližky tl . 1,5mm, do které zapustím upevňovací matice MP-jet . Druhou možností je podlepit tento pásek ještě topolovou překližkou a motor upevnit vruty do dřeva.Toto platí pro motory s tzv. zadní montáží (za přírubu). Drobné změny vyosení motoru dělám při zalétávání modelu pomocí podložek mezi motorem a přepážkou. Podložky jsou zhotoveny ze starých platebních karet nebo dobíjecích kuponů.

Barvení modelu:

Svoje modely natírám barvami na disperzní bázi (Balakryl, Ethernal, Sokrates, Akrycol apod.) v kombinaci s permanentními popisovači. Barvy naředěné v poměru asi 1:2-3 s vodou nanáším pomocí molitanových válečků. Barvu je potřeba co nejvíce rozetřít a nesnažit se zalít díry mezi kuličkami materiálu, jinak velmi stoupne hmotnost modelu. Drobné detaily a obrysy řídících ploch dělám pomocí permanentního popisovače.Znaky perutí a drobné popisky lze také vytisknout na tiskárně a přilepit Chemoprenem nebo jiným kontaktním lepidlem.

Sestavení modelu:

Po nabarvení jednotlivých dílů modelu nainstaluji RC vybavení a motor. Serva jsou zatlačena do otvorů které mají jen takovou velikost, aby v nich držela bez použití lepidla. Otvory proříznu skrz jednotlivé díly a z odděleného materiálu vytvořím u serva VOP dno otvoru které nalepím nazpět.
Při konečné montáži, po natlačení serv do otvorů, jsou přes jejich patky přelepeny kousky EPP jako zajištění polohy.
Otvor pro přijímač je provedený stejným způsobem, pouze druhý konec otvoru uzavřeme víkem které po nainstalování přijímače zajistíme několika kapkami vteřinového lepidla.

Kabely od serv k přijímači jsou vedeny šachtami vytvořenými pomocí nabroušené trubky o průměru 10-12mm. Anténu přijímače vyvedu z trupu přes trubičku z lanovodu.
Páky kormidel používám mikro od fy. MP Jet. Táhla křidélek dělám z ocelového nebo nerezového drátu o průměru 0.9-1mm, zakončené „Z“ ohyby.
Táhlo k VOP je z uhlíkové kulatiny o průměru 1,5 mm. Na jednom konci je přilepen a následně zajištěn smršťovací bužírkou kousek drátu o průměru 0.9-1mm zakončený „Z“ ohybem.
Na páce serva VOP je blimp a táhlo je přibližně uprostřed svojí délky prostrčeno vodítkem z kousku EPP.

Po nainstalování serva VOP přilepím k trupu VOP a SOP vteřinovým lepidlem. Je potřeba dodržet kolmost VOP a SOP vůči sobě i k trupu! Poté přilepím křídlo na kterém již mám servo křidélek s táhly. Křídlo lepím LA tmelem a po okraji spoje vteřinovým lepidlem pro rychlou fixaci dílů. Jako poslední nainstaluji motor a regulátor, ten je přilepený na boku trupu pomocí oboustranné lepící pásky. Vrtuli upevňuji pomocí tzv. gumičkového unášeče, model s kuželem sice vypadá lépe ale výměna vrtule je podstatně pomalejší.

Závěrečné práce :

Nainstaluji přijímač a zapojím palubní část RC soupravy tak, abych mohl seřídit nulové a max. výchylky kormidel. Výchylky křidélek a VOP nastavuji na 45stupňů na obě strany a po záletu je zmenším pomocí softwaru vysílače na takové aby ani při max. výchylce VOP nešel model přetáhnout.
Pokud není servo křidélek chráněno chladičem, udělám na něj kryt z EPP, který je po obvodu oblepen páskem ABS nebo podobné hmoty. Vyvážím podélně model pomocí změny polohy baterie a vyříznu pro ni otvor v trupu. Tento otvor musí mít takovou velikost aby v něm baterie pevně držela. Poté provedu i příčné vyvážení pomocí závaží umístněného na konec křídla.
Stuha je na modelu upevněna pomocí špendlíku vlepeného do zadní části trupu a kousku slabšího provázku.

Zálet :

Po přezkoušení správnosti výchylek kormidel a směru otáčení motoru provedu první let. Nebudu zde popisovat detaily zalétávání, ty lze nalézt na internetu nebo v modelářských časopisech. Já mám modely seřízené tak aby bez zásahu do řízení držely směr a mírně klesaly.Po provedení záletu už nic nebrání přivázat stuhu s kolegy ověřit vlastnosti modelu v boji.

Na závěr ještě několik poznámek.

Model postavený touto technologií má nový hmotnost 280-310g, a do max. hmotnosti povolenou pravidly 350g má dostatečnou rezervu na opravy.
Modely ESA jsou sice pro někoho tzv. „plackolety“ přesto je lze snadno postavit tak, aby bylo jasné, jakou předlohu představují., což nelze říci zdaleka o všech modelech, které v aircombatu létají (ať už je to vinou benevolentních pravidel, přístupem pořadatelů nebo pilotů, kteří takové spotřební neurčité modely používají).
Výše uvedený popis stavby modelu ESA není detailní proto rád zodpovím vaše dotazy v nově otevřené rubrice Dotazy na tomto webu a taká se s vámi rád setkám na některé akci ESA.

Poslední přidané modely