Bitva nad Rohozcem - 20.05.2006





Martin Prokš

RC Stíhač



Právě jsem se vrátil z bitvy nad Rohozcem. Bylo to supr, model jsem si přivezl zpět v jednom kuse :-) Vnímal jsem to jako takový neformální tréning a ukázku, jak by pak taková soutěž měla asi vypadat :-). Účast nebyla moc velká, ale srandy kopec, pohoda :-)


Sešlo se nás né úplně mnoho. Nikoho jsem neznal a na jména mám mizernou paměť :-( Co jsem identifikoval: Pechan Libor + Pechan syn, nějaký Franta tuším, Vlado, já... nějaký Jerry...

Zázemí (časomíra, počítání seků a stuh a tak) dělala Jerryho rodinka, manželka a malí svišťové :-) Klobásky a kuřata se pekly na rožni, mňam.

Většina lidí měla více než jeden stroj. Všechny stroje byly plackolety, které velmi přesně dodržovaly třípohledovou siluetu - včetně proporcí - a měly pěkně provedenou kamufláž. Snad všechny stroje se pohybovaly v rozmezí 240g až 280g. Výjimkou byl dvoumotorák "Černá vdova" Libora Pechana, který byl někde pod 400g tuším a já se svýma 364g. Všichni měli stříďáky 50W až 60W na výstupu. Vrtule se různila, někdo měl těžší, někdo lehčí, ale minimálně tři z nás měli GWS 8x4, co jsem koukal. Všichni měli tříčlánek LiPol 1200mAh až 1250mAh, většinou 20C.

Přejímka mého Mezka 109 proběhla v pohodě, dokonce jsem dostal bonifikaci za tvarový trup. Přesto abych kriticky zhodnotil, ten můj mezek ztratil v mých očích lesk. Při srovnání s ostatními letouny i při rozhovorech s ostatními piloty se jasně potvrdilo, že ty změny proporcí, i když dodržují 3cm podle pravidel, fakt jsou vidět a kdo má mezka v oku, vidí to jasně. Druhá věc je moje kamufláž. Je holt vidět, že i když je to má nejpovedenější kamufláž co se mi kdy zatím povedla, že furt má dost daleko do kvality ostřílených borců co tam byli. Musím si dát příště víc záležet.

Počasí mělo k ideálu dost daleko. Foukal svěží vítr proti kterému se prosazovat byl boj. Navíc měl charakter zesilujících poryvů a varioval směr. Tak na hraně létatelnosti s tímhle, odhaduju 4m/s s občasnými nárazy kolem 6-7m/s. Na svahový kombat by to bylo akorát. Takhle jsme museli létat kapku dál a vejš než by bylo optimum pro oči a odhad vzdálenosti.

První start asi díky stresu špatně odhozen vůči větru, podfouklo mě to (vítr z boku a mírně v zádech), skončil jsem v zemi bez poškození. Okamžitě druhý start OK. Mno lítal jsem na rychlosti, vodil jsem to táhle po obloze, žádné divočiny. Byl jsem stresovanej z větru, startu.... Zvažoval jsem, že odstoupím, ale rozmluvili mi to že to je dobrý ať se nebojím.

Do prvního heatu jsem nastoupil s baterkama 3s 1250 20C. Mezek se ukázal jako stejně rychlý jako všichni ostatní. Výkony všech byly velice vyrovnané. Všechna letadla jsou schopna točit tak ostře, že to je jen o reflexech a pilotáži, jak kdo umí. Létal jsem na rychlosti zleva doprava, nahoru dolů, propichoval jsem to klubko zmijí které se tam točilo a bral to spíš jako tréning létání v houfu. O stuhu jsem přišel během chvíle, z nezkušenosti jsem ji špatně připevnil a po chvíli upadla. S nikým jsem se nekillnul, nikoho myslím neseknul (stres, už si nepamatuju) a odlétal jsem tuším 6:40 podle mých stopek, v baterkách ještě kapku zbylo. Tah sice znatelně slabší, ale ještě to šlo proti větru obstojně, s ostatníma zcela srovnatelné. Ale nelétal jsem furt na 100%, občas jsem stahoval.

Druhý let LiPol 2s 1250mAh 15C. Znatelně slabší pack, proti větru jsem se jen velmi líně plazil, tah zdaleka nestačil na visení na vrtuli se stuhou na zadku. Plazil jsem se zleva doprava, držel tu kapku energie co jsem měl, opět jsem jen v chodu propíchával to klubko, na nějaké brutální manévrování jsem se necejtil ani reflexově, ani výkonově. Nahlas jsem brečel ať mi useknou tu zatracenou stuhu ať mi to aspoň trochu letí, ale dlouho si mě nikdo moc nevšímal a tak jsem to vláčel a vláčel. Dokonce jsem udělal SEK. Teda přišel jsem k tomu jak slepej k houslím. Fokáč se mě pokusil seknout, ale předletěl mě vrchem. Jak mě míjel tak jsem si myslel, že jsme mezi sebou přesazení vzdálenostně tak metr, ale proč to cvičně nezkusit i když z toho nic nebude? Zatáhl jsem a koukám, hele, na křídle mi vlaje druhá stuha :-) Pak mě konečně někdo seknul, ale moc to teda nepomohlo, furt to bylo líné. Sedl jsem asi minutu před koncem na slabé baterky. Ještě táhly, ale už to bylo vysloveně dojení a bál jsem se v tom větru vysazení motoru, aby mě to někam nesfouklo. Celkový čas tuším 5 minut.

Třetí let, 3s 1250 20C. Éro zase pěkně živé. Tréma konečně trochu ustupuje, zapojuju se i do manévrových bojů, ale furt na to nemám reflexově. Všichni mi odbrejkují, za nikým se neudržím na manévry protože prospím nástupy. Nikoho jsem nesekl. Kupodivu stuhu jsem uhájil, i když jsem 3x zaregistroval, že ji jeden dotěra nabral na křídlo, ale stuha vždy sklouzla a vydržela. Kolega mi pak řekl, že stuhu lízal 4x a ani jednou neutrhl. Dost možná jsem jeden útok prošvilh, nebo ten čtvrtej byl na jiný letoun. Skoro furt na 100%, baterky vydržely celý let, 6:50 + pár sekund na přistání.

Čtvrtý let, 2s 1250 15c. Start byl kuriózní. Vítr mi sebral volný konec stuhy, sfoukl ho ke kolegovi kterému se namotala na vrtuli, kolega letoun držel v ruce, zpozdil se se startem. Já nic netuše zahodil model a čumím jak na plnej knedlík stojím ve vzduchu, stuha napnutá, model si začíná prosedat... (video je zde :-). Nad zemí jsem stáhl plyn a podrovnal. Stuha se při dosednutí bohužel škubla. Kolega nadával, že musí stuhu vymotávat z motoru, tohle se mu ještě nestalo. Tak jsem to tam bez stuhy hodil znova, ale zase vítr zadul do zad a já žehlil trávu v pár centimetrech, ale odstartoval :-/ Na ty slabé baterky to opět byl boj s větrem. Nemohl jsem dělat nic jiného než nastoupat nad to rojení zmijí a když někdo prolétal pode mnou tak se na něj na plnej knedlík zvratem vrhnout. Kupodivu jsem dal jeden sek! Opět ale jen náhodou v momentě kdy jsem si myslel, že jsme zase prostorově přesazeni. V baterkách kupodivu ještě kapku zbylo. Ale to bylo asi dané tím, jak jsem sednul, provařil jsem nějaký ten čas na zemi. Celkový čas letu jsem teď měl tuším přes 5 minut.

Celkově jsem měl docela úpěch... Jednak asi zafungovalo štěstí začátečníka a jednak jsem měl pocit, že si mě ve vzduchu nikdo moc nevšímá, že mě nepovažují za příliš významného a nechtěli mě hned rozsekat. To že nejsem zatím moc bojeschopný je sice pravda, ale s ohromnou dávkou štěstí jsem dosáhl neobvykle dobrého výsledku. Příště mi to ve vzduchu asi nemilosrdně spočítají :-D

Skvělá akce, skvělá atmosféra, skvělé adrenalinové polétání :-D Doufám, že se další lidé také přidají a bude se létat více heatů.

Nadhodil jsem otázku váhových limitů. Ta max. hmotnost je tam kvůli tomu, aby se minimalizovali škody při killech. Čím lehčí to je, tím míň škody. Při těch čtyřech letech jsem napočítal dva killy v čelňáku přes křídla u kořene (obou se účastnil jeden pilot smolař, celkem tedy 3 poškozené modely). Oprava byla otázkou pár minut, finanční škody nulové, respektive pár kapek vteřiňáku a kousek EPP hranolu. Jedno éro nebylo opravované na místě pro lenost, bylo jednodušší sáhnout po jiném modelu. Ale opravitelné to taky bylo za pár minut, jen se s tím dotyčný nechtěl patlat na letišti. Kdybych se s někým killnul já se svým 360g mezkem, byly by škody určitě větší. Přeci jen ta energie je větší. I když by to přesto asi nebylo fatální, ale bylo by to horší. Obvzvlášť pro mě, ten tvarový trup má prostě slabé místo v ukotvení křídla, hůře by se to opravovalo.

V těchhle soubojích není rychost vše. Výrazně větší rychlost člověk stejně nedosáhne, těžší vrtuli dát o moc nepomůže, upekl by se motor. Stejně by ti protivník nejspíš brejknul. Brejkovat jsem dokázal vcelku úspěšně i já se svejma volšovejma rukama a reflexama. Je to o pilotáži, ne jen o rychlosti a ta větší hmotnost je fakt killer...

Jsem rozhodnut postavit nového mezka. Odlehčeného, placatého, ... prostě aby to bylo lehké a dobře opravitelné na místě, podle vzorů co jsem viděl. Toho co mám odlétám na tréningy a samostaté létání. Na tohle to není zcela ideální přes to, že je stoupavostí, obratností i výdrží zcela srovnatelný s ostatními modely. Ale holt moc velká průrazná energie díky váze a opravitelnost.

Tak příště...


Administrace Design 2006 (c) maestros.loopos